Pátečníci

zdroj: Pátečníci na fotografiích Karla Čapka, Jan Bílek a Jarmila Schreiberová, Památník národního písemnictví, Muzeum literatury, Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, 2023

Kořeny pátků

Karel Čapek se stal iniciátorem a hostitelem pátků z vrozeného zájmu o styky s jím vybranými lidmi, z potřeby utříbit v interakci s nimi své myšlenky a názory pro praktickou organizaci své práce, činností a úkolů.

Pátky

Setkání se odehrávala mezi lety 1924 - 1938

Karel Čapek o počátku svých pátků uvedl, že "vznikaly tak, že se u něho ve čtvrtek odpoledne začalo scházet pár spisovatelů. Nejdřív to byl Franci Langer a Fráňa Šrámek, později přibyl Peroutka, Vančura a jiní, jak kdo koho vzal s sebou. Asi proto, že se tam při černé kávě dobře a volně povídalo, přibývalo pravidelných hostí." Z dobrého posezení se stával zvyk a ze zvyku zákon.

A kdy nastal faktický konec pátků? "Do posledního místečka se pátky naplnily po úspěšné květnové mobilizaci roku 1938 a zejména v době mnichovské krize. Tehdy tam bylo jako v úlu. Mezi debatujícími hosty byli i cizí novináři, kteří se v té době sjeli do Prahy v nebývalém počtu. Ale to byl také konec Čapkových pátků." (Vočadlo, Otakar: Anglické listy Karla Čapka, s. 16)

Termín a četnost schůzek

Schůzky měly pracovní i společenskou povahu. Začínaly v pozdním odpoledni v 16 hodin a trvaly dvě až tři hodiny, do podvečera.
Pravidelnost pátků nenarušila ani Čapkova nepřítomnost. Tehdy ho zastoupil jeho bratr. Celkem bylo pátečních setkání asi 700.

Místa setkání

Za příznivého počasí byl připraven venkovní mobiliář. Ale komfort zahradního posezení se prý neosvědčil, praxe nevydržela. Počasí nebylo ochotné se přizpůsobit rytmu Čapkových pátků, také pohoštění bylo obtížné nosit přes zahradu, nebylo ani příjemné, že se sedělo necelé tři metry od ploty a každé slovo bylo slyšet do sousední zahrady. Po svatbě s Olgou Scheinpflugovou vznikl po úpravě vily slavný pátečnický prostor v podkroví.

Kolik osob mohl Čapek na pátek pozvat? Podle svědectví se sházelo 20 až 35 osob současně.

Čapkovu vilu si můžete virtuálně prohlédnout zde: https://praha10.cz/zivot-v-praze-10/kultura-a-sport/pametihodnosti/virtualni-prohlidka-capkovy-vily

V soukromí mohl Čapek fungovat jako svrchovaný hostitel vybraných pozvaných osob, měl akci pod kontrolou. Doma se nemohl dostat pod tlak, nikdo nežádoucí nemohl bez pozvání vstoupit. Místo v soukromém prostoru se hodilo pro diskusi, kterou hostitel očekával, otevřenou, nerušenou.

Podstata společnosti

Pojem označoval nevelkou volnější soukromou skupinu českých intelektuálů s některými dodržovanými zvyklostmi sdruženou Karlem Čapkem, která primárně fungovala coby základna mužské privátní přátelské i odborné diskuse. Čapek ji sumarizoval takto: "Byli to žurnalisté, malíři, univerzitní kantoři, doktoři - pestrá společnost, která měla společné jen to, že nenáležela žádné literární koterii nebo politické frakci a že si potrpěla na otevřenou, někdy i dost polemickou výměnu názorů."

František Langer: "Jsou zde abstinenti i nekuřáci, ženatí, svobodní, legionáři i domácí, lidé nejrůznějšího politického smýšlení od národních demokratů až po komunisty a různého náboženského vyznání."

Podstatou sešlosti byla diskuse tříbící intelekt. Diskutovaly se věci praktické i teoretické, všední, kulturní, politické, filozofické, aktuální i nadčasové. Také o literatuře, politice a věcech veřejných.

Svědectví: O literatuře se kupodivu poměrně málo mluvilo a o své vlastní práci spisovatelé diskrétně mlčeli. Vycházelo se z povahy hostitele, který nechtěl poslouchat úsudky, byť nejpochvalnější o svých právě vydaných knihách nebo právě hraných hrách. Když v pátek někdo z obvyklých hostí zavedl řeč tímto směrem, Čapek ji rychle stočil jiným. Myslím, že jeho ostych nebo zvyk způsobil, že se v vůbec v pátek nikdy nerozebírala díla nebo články pátečníků. (Fr. Langer)

Snahou hostitele bylo seskupit zajímavé osobnosti, propracovávat s nimi myšlenky a postoje, diskutovat problémy a otázky, hledat pochopení a řešení a sdílet informace. Rozhodně to nebyla apolitická sešlost a rozhodně bylo ambicí přítomných, aby přispěli k chodu a uspořádání státu. Účastníci zkoušeli naslouchat si, chápat se, porozumět si. Uchopené jevy se rozebíraly, údaje ověřovaly, názory oponovaly a propracovávaly, argumentovalo se, přemýšlelo. Přítomní měli intelektuální kapacitu věci pojmenovat, myšlenky vyjádřit, analyzovat a formulovat stanoviska a cíle, stát za svým přesvědčením. Pátečníci, představitelé tvůrčí inteligence, mnozí vlivní a někteří i mocní muži, vesměs autority, na setkáních nejen tříbili mínění, ale měli možnost stanoviska a postoje přenášet a šířit, ovlivňovat jimi a získávat pro ně. Ovládali postupy pro jejich uvedení ve známost a prosazení v reálném světě, byli reálnou silou. (Fr. Langer)

Někteří pátečníci

Vybírám pouze některá jména a k nim jen velmi stručný popis. Z něj je patrné, že se jednalo o osobnosti, které tvořily důležitou hybnou sílu v prvorepublikovém Československu. Jejich životní osudy a práce jsou velmi zajímavé a každý z nich by si zasloužil hlubšího studia.

Jaroslav Adlof - lékař
Maxmilián Bitterman - architekt, technik a ekonom
Jaromír Bouček - lékař, bakteriolog, sérolog a biofyzik, popraven za heydrichiády
Josef Čapek - malíř, karikaturista, novinář, dramatik a spisovatel - zahynul v Bergen-Belsenu
Jiří Foustka - lékař, spisovatel a překladatel
Alfréd Fuchs - spisovatel, novinář, překladatel, umučen v Dachau
Josef Kodíček - režisér, dramaturg, divadelní publicista a překladatel
Josef Kopta - spisovatel, dramatik, publicista
Jan Blahoslav Kozák - filozof a protestantský teolog
Jaroslav Kraus - právník, diplomat a překladatel
Karel Kraus - středoškolský profesor a překladatel
František Kubka - spisovatel, novinář, překladatel a diplomat
František Langer - lékař, brigádní generál, spisovatel a dramatik
Arne Laurin - patřil k nejvýznamnějším a nejinformovanějším žurnalistům první republiky. Shromáždil rozsáhlou soukromou knihovnu spisů o novinářství (7000 svazků ve 25 jazycích)
Josef Macek - národohospodář a politik
Josef Mach - básník, překladatel, novinář a politik
Jan Masaryk - diplomat a politik
TGM - filozof, sociolog, politik a státník
Vilém Mathesius - anglista, jazykovědec a literární historik
Jan Mukařovský - estetik, literární teoretik, čelný představitel českého strukturalismu
Jan Münzer - literární kritik, novinář, publicista a překladatel
Josef Palivec - diplomat, básník, esejista a překladatel (vězněn gestapem, později vězněn komunisty)
Karel Poláček - spisovatel, novinář a filmový scénárista
Václav Rabas - malíř a grafik
Emil Schoenbaum - matematik a statistik, tvůrce české pojistně matematické školy
Karel Steinbach - lékař gynekolog a porodník
Vasil Kaprálek Škrach - sociolog, filozof, překladatel a publicista, popraven nacisty
Fráňa Šrámek - básník, spisovatel, dramatik
Josef Šusta - historik a spisovatel, po nespravedlivém obvinění z kolaborace spáchal v květnu 1945 sebevraždu
Vladislav Vančura - spisovatel, dramatik a filmový scénárista, popraven za heydrichiády
a další